Elektrická dráha Bechyně - Tábor - Pamětihodnosti - Kulturně turistický informační server Bechyňska

cz - Pamětihodnosti - Elektrická dráha Bechyně - Tábor

Elektrická dráha Bechyně - Tábor

Bechyňská dráha byla první železniční dráhou ve střední Evropě, která byla od počátku stavěna i provozována jako elektrická.

Historie

1900 - povoleno vypracování projektu dráhy pro elektrický pohon
1901 - vydáno stavební povolení
1902 - udělena koncese pro stavbu
1903 1. červen - první zkušební jízda
1903 21. červen - pravidelný provoz byl slavnostně

Roku 1902 bylo nádraží z úsporných důvodů postaveno na levý břeh Lužnice.

Roku 1928 byla po nově otevřeném bechyňském mostu prodloužena až do města, čímž se délka trati rozšířila z 23 na 24 kilometrů. Původní úsek ke starému nádraží se změnil ve vlečku a staré nádraží slouží jako nákladiště dřeva.

V roce 1953 byla u Sudoměřic vybudována vlečka Dolina k vojenskému letišti u Bechyně.
Od jízdního řádu 1953/54 byla na trati zastavena osobní doprava (později byla znovu obnovena), nákladní doprava naopak nabývala na intenzitě.
Po zrušení vojenského letiště byla trať zrekonstruována na traťovou rychlost 50 km/h.
Nostalgické jízdy historickým motorovým vozem pořádá na trati Klub přátel elektrické dráhy Tábor – Bechyně neboli Klub Křižík.

Napájecí systém

Napájecí systém navrhovali konstruktéři Křižík, List a Rosa. Původní systém byl třívodičový, 2x 700 V stejnosměrného napětí, přičemž středním vodičem byla kolejnice, zatímco nad kolejemi vedly souběžně dva trolejové vodiče s opačnými póly napájení, vzdálené od sebe 1,2 metru. Trolejové vodiče byly zavěšeny svorkami na amberitových izolátorech na drátových převěsech mezi dřevěnými sloupy, prosté a nenapínané. Podélná vzdálenost závěsných bran byla 16 až 20 metrů. Třívodičové stejnosměrné napájecí systémy, avšak s nižším napětím, byly v té době již v Olomouci a Bratislavě.

Elektrickou energii vyráběla elektrárna v Táboře (umístěná u Lužnice 1,2 km od začátku tratě) pomocí 3 dynam poháněných parními stroji. Zálohově byla dodávka jištěna sadou akumulátorů. Elektrárna dodávala energii i pro souběžně zřizované veřejné osvětlení města Tábora. Bližší polovina tratě byla napájena přímo, k začátku druhého úseku u Malšic bylo z elektrárny vedeno samostatné dvoupólové vedení, to však bylo roku 1914 sejmuto z důvodu válečného nedostatku materiálu.

V roce 1929 byla táborská elektrárna propojena s celostátní rozvodnou sítí.
V roce 1938 bylo při rekonstrukci napájení změněno na dvojvodičové o napětí 1500 V a trolej byla zavěšena na ocelové sloupy.

Vozidla

Dopravu zajišťovaly dva elektrické motorové vozy od smíchovské firmy Ringhoffer, elektrovýzbroj dodala karlínská firma Křižík (motory navrhoval Fischer-Hinnen). Třetí vůz byl dodán roku 1905, čtvrtý vůz 1908. Od roku 1905 byly tyto vozy označeny M 400 (nové označení 401). Nejnovější vůz roku 1939 vyhořel, a proto byl přestavěn na přípojný a 29. dubna 1941 byl nahrazen elektrickým vozem M 410 od firem Škoda Plzeň a Královopolská Brno. Tažné vozy měly původně (do roku 1938) dva sběrače vedle sebe, nejprve obloukové, později speciální úzké pantografové. Vůz s pořadovým číslem 003 se dosud zachoval jako muzejní exponát.

Vozy s pořadovými čísly 002 a 003 byly vyřazeny v roce 1956. Vůz z číslem 001 byl roku 1971 podroben opravě roku 1973 zrušen. Vůz M 410 byl vyřazen a sešrotován v roce 1973.

Motorový vůz měl oddělení 2. třídy pro 10 cestujících a oddělení 3. třídy pro 30 cestujících.

V roce 1931 Škoda Plzeň první dva vozy zrekonstruovala a zmodernizovala, roku 1938 byl zrekonstruován i třetí elektrický vůz.

Později byly na tuto a vyšebrodskou trať dodány 2 elektrické lokomotivy řady E 423.0 (nové označení 102), z nichž první se dochovala jako muzejní exponát, 4 elektrické lokomotivy E 436.0 (nové označení 103, jedna se dochovala jako muzejní exponát), 4 lokomotivy E422.0 (odvozena od „bobin“, nové označení 100) a 6 lokomotiv E 426.0 (nové označení 113).

Nejmenší poloměr oblouku 125 m (bez úlev by musel být poloměr minimálně 180 m). Maximální rychlost byla stanovena na 25 km/hod., v obloucích na 15 km/hod. Původní jízdní doba byla podle druhu vlaku 1.08 nebo 1.15 hod.


Pův.elektrický vůz řady EM 400.0	Vlak s lokomotivou E 426.001

Stanice:

Bechyně, Bechyně zastávka - Staré nádraží, Bežerovice, Sudoměřice u Bechyně, Bechyňská Smoleč, Všechlapy, Třebelice, Čenkov u Malšic, Malšice, Libějice, Slapy, Horky u Tábora, Tábor